ثقافــــة

Význam umění pro intelektuální a emocionální formování všech společenských vrstev, ba všech jednotlivců, nelze přecenit. Plastický obraz, hudební skladba, taneční tablo, sochařský blok, báseň, divadelní hra, povídka, román, film – to vše jsou tvůrčí barvy ztělesňující lidské touhy a úspěchy, stejně jako slabosti a selhání. Umění probouzí naše nejhlubší a nejbizarnější fantazie a představy o světě, ať už v jeho materiální nebo duchovní podobě. Formuje lidskou bytost schopnou vymanit se z tělesné schránky se všemi jejími instinkty a sublimovat do prostoru duše se všemi jejími přesahy a možnostmi.

Ve světle nedávných poměrů v Sýrii, blízkovýchodním regionu i okolním světě mnozí ztratili víru v umění, zpochybňovali jeho hodnoty a ideje, považovali jej za zbytečné a neúčinné tváří v tvář drsným podmínkám. Jiní však naopak v umění nalezli východisko, jak uniknout před ošklivou a krvavou realitou, nebo se jim stalo prostředkem, jehož prostřednictvím odhalují hrůzy, které se dějí. Umění rozvíjí lidskost člověka a vzdaluje jej od animálnosti a instinktů a vzdaluje jej také od přílišného individualismu a subjektivismu. Rozlišujeme mezi různými úrovněmi bytí člověka a vidíme rozdíl mezi vyšší formou lidskosti vycházející z poznání a tvořivosti a nízkostí člověka spojenou s počátky sklonů k nenasytnosti, chtíči a zlu, čistě materiálnímu bytí zabíjejícímu lidskost.

V této souvislosti se musíme ptát: v případě, že by arabské společnosti generovaly kvalitní umění a literaturu, a kultura by se neomezovala pouze na elity a úzkou skupinu příjemců, mohlo by dojít k převaze extremistických fundamentalistických myšlenek mezi různými skupinami? A kdyby umění, tvůrčí myšlení a svoboda byly skutečně přítomny v kultuře širokých mas, byli bychom svědky tolika krveprolití, násilí a odmítání čehokoliv odlišného? Rozšířilo by se tolik ošklivosti a neuspořádanosti v projevu a celkové podobě, ať už člověka nebo místa?

S otázkami jsme se obrátili na filozofa Nabíla Ta’meho, který se coby sochař, malíř a básník věnuje umění v celé jeho šíři, aby s námi pohovořil o vztahu člověka a umění.

Řekl nám:

Sedmero umění je výrazem lidskosti. Umění a člověka nelze oddělit, jedno vzniká z druhého. Člověk pro mě není plnohodnotný, pokud nemá estetický vkus. Nemusí být sochařem nebo malířem, projevem vkusu je schopnost těšit se z uměleckého díla. Sedmero umění je základem estetiky a vychází z architektury, sochařství, hudby, malířství, divadla, tance a filmu. Pokud člověk nemá estetický vkus a neužívá si ho, nedosáhl ještě plného lidství. Vezměte si takového člověka, který slyší krásnou hudbu a odmítá ji poslouchat, a když stojí před obrazem nebo sochou, odmítá vidět jejich krásu a nerad se dívá na tanec.

Bůh je krásný a miluje krásné, o čemž svědčí i jeho 99 krásných jmen, která uvádí islámské náboženství. U Zarathuštry v knize Avesta je uvedeno 115 podobných krásných jmen. Může být člověk, který se netěší z žádné formy krásy a kráse nerozumí, považován za kompletního člověka?

Hra se zvířaty, jako je kočka nebo pes, těšení se ze stromů a květin, ze zvuku vody, ptáků a dalších tvorů je projevem lidskosti, protože člověk věří v jejich existenci, jejich reálnost a zušlechtění, jež mu poskytují. Zdokonalování estetického uměleckého vkusu probíhá prostřednictvím pěti tělesných smyslů, k nimž se přidávají ještě dva netělesné, jimiž jsou řeč a rozum. Řeč přichází po myšlence a její přeměně v mluvený pojem. Tyto dva smysly se vyučují na univerzitách kvůli tomu, aby si student osvojil pojmy existence.

Představte si člověka, který uvidí růži, utrhne ji, zjistí, že nevoní, a tak ji zahodí. Takového člověka nelze nazvat plným člověkem, protože růže, kterou našel, sloužila pro potěšení mnoha lidí, a takto je připravil o chuť krásy. Nebo jiný příklad: když sedíte a posloucháte krásnou hudbu a někdo ji zastaví, je to člověk, který nemá estetický vkus a nechápe smysl lidskosti.

Problémem našich arabských společností je, že jsme do této chvíle nedospěli k estetickému vkusu. Ženy tak pro nás stále nejsou krásné, ale jsou objektem naší touhy nebo roditelkami dětí. Nedosáhli jsme takové úrovně lidství, abychom chápali rozdíl mezi láskou a sexem. Sex je naplnění potřeby, zvíře přitom nezná požitek, protože se nemůže líbat, dotýkat se těla prsty či rty, a nemůže se dívat. To je společné všem zvířatům, zatímco člověk objímá, líbá, mluví, a milování má svoji estetiku. Pokud je tohoto člověk schopen, je schopen toto prožít a užít si, naplňuje své lidství.

Dnes vidíme leckde knihy, obrazy, rozmanité výtvory. V domácnostech najdeme knihovny, a když vytáhnete knihu, je nová, nikdy neotevřená. Čelíme fenoménu napodobování. Lidé poslouchají hudbu, aniž by o ní měli jakékoliv povědomí. Musíme tedy pracovat na rozvoji estetického vkusu ve všech pěti smyslech, abychom naplnili své lidství, byli skutečnými lidmi.

Povím vám jednu příhodu: Byl jsem deset kilometrů od místa, kde jsem studoval. Jel jsem tehdy metrem. Byla tam žena, která v zimě zasévala semena, a když jsem se jí zeptal, proč to dělá, řekla mi: počkejte do léta. Po několika měsících byla ona desetikilometrová cesta z obou stran samá růže. Přemýšlejte o tomto procesu.

To, co se děje, pokud jde o války v Evropě a na Blízkém východě, a to, co se připravuje v jihovýchodní Asii a na celé této živé planetě, svědčí o tom, že se musíme spojit a spojit úsilí, abychom zastavili války a přešli k budování. To, co se vynakládá na války, pokud se vynaloží na rozvoj lidské činnosti, můžeme překročit k vyšším formám lidství. Můžeme si tak prospívat navzájem a nevynakládat nabyté poznání na prostou obranu sebe sama.

Filozof a umělec doktor Nabíl Ta’me. Děkujeme za Vaše myšlenky.

Děkuji Vám i české společnosti Dealtrade Group za šíření mých bouřlivých myšlenek a děkuji všem čtenářům.

Další část rozhovoru pořídil a zaznamenal náš damašský dopisovatel Júnus an-Násir.